Jan Václav Stamic

Narození: 19. června 1717, Německý Brod/Deutschbrod

Úmrtí: 27. března 1757, Mannheim

Jan Václav Antonín Stamic byl vynikající český skladatel a houslista světového významu. Ten tkví v objevu klasické cyklické sonátové hudební formy, podílu na výstavbě čtyřvěté symfonie a rozšíření nástrojového obsazení orchestru. Díky svému novátorskému přístupu předešel dobu a stal se spolutvůrcem nově vznikajího klasicistního hudebního slohu. Barvitost jeho hudby, svěží a odvážné nápady obdivoval i Wolfgang Amadeus Mozart. Byl považován též za nejlepšího dirigenta své doby. Zpočátku se proslavil převážně jako houslový virtuóz. Založil tzv. "mannheimskou školu", z níž vyšli další skladatelé klasicismu.

Rodina Stamiců pocházela ze slovinského Mariboru. Do Čech přišel skladatelův děd počátkem 60. let 17. století se usadil v Pardubicích. Skladatelova otce jako prvního z rodu upoutala hudba, a když dostal nabídku místa při německobrodském děkanském kostele. Proto se přestěhoval a nastoupil jako varhaník, regenschori a učitel; roku 1714 se oženil s dcerou zemského prokurátora a zařadil se tak mezi ctihodné měšťany.

Jan Václav Stamic byl prvním z jeho jedenácti dětí. Otec brzy rozpoznal synovo nadání a ujal se jeho hudební výchovy. Další hudební vzdělání si prohloubil v letech 1728-34 při studiích na jezuitském gymnáziu v Jihlavě. V roce 1735 byl Stamic zapsán v Praze na univerzitu. Vystudoval první ročník filozofie, ale středem jeho života byla hudba. Patrně roku 1741 za bavorského vpádu do Prahy odešel do Německa, kde nalezl uplatnění v kapele falcbavorského kurfiřta. V roce 1742 oslnil jako houslový virtuóz na koncertě konaném u příležitosti císařské korunovace ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1744 se oženil, o rok později se mu narodil syn Karel Filip (1745-1801), v roce 1750 navštívil rodné město, kde se mu narodil další syn Antonín a v roce 1754 syn Jan Antonín. Celkem měl 5 dětí.
Mannheimský zámek na rytině z první poloviny 18.století

V dějinách hudby je J. V. Stamic spojen především s Mannheimem. Ve službách kurfiřta Karla Theodora se Jan Václav Stamic stává koncertním mistrem a ředitelem komorní hudby. Soustřeďuje okolo sebe řadu vynikajících hudebníků a brzy se mannheimský orchestr získává evropskou pověst. Stanuvši v čele souboru dovádí jej k dosud neslýchanému mistrovství v letech 1754-55, kterým se tento orchestr stal proslulým nejen pro svou dobu, ale svůj hlavní význam získává díky svým uměleckým výbojům ve vlivu na vývoj klasicistního hudebního slohu a to především v oblasti symfonické tvroby. V době, kdy Bachem a Händlem vrcholilo baroko, dokázal Stamic ve svých vrcholných dílech stmelit nové slohové prvky, které se už před tím rozptýleně objevovaly v dílech italských, vídeňských, německých a starších českých skladatelů, v nový umělecký tvar. Jan Václav Stamic umírá mlád (ve čtyřiceti letech) v Mannheimu a přenechává svůj odkaz synům Karlovi a Antonínovi, kteří tradici nesli dál. Ačkoli (především v případě Karla) docílili srovnatelného věhlasu ve své době, historického významu svého otce nedosáhli.

Celý článek: cs.wikipedia.org/wiki/Jan_V%C3%A1clav_Stamic